Na Maledivy jsme se vydali začátkem ledna 2022 na svatební cestu. Že pojedeme právě na Maledivy jsme si slíbili ještě dávno před svatbou. Postupem času jsme si ale říkali, že být zavření dva týdny v resortu na jednom místě nebude nic pro nás, ještě za takové ceny u cestovek.
Při hledání na internetu jsme narazili na stránku Maledivy-levně a bylo rozhodnuto. Během pár dní jsme vybrali tři ostrovy (Mathiveri, Ukulhas a Thoddoo), koupili letenky a paní Lucie nám zajistila ubytování a transfery.
Letadlo z Kataru mělo bohužel zpoždění, a tak jsme po příletu na Male zažili první stres, protože jsme nevěděli, zda na nás takovou dobu objednaný speedboat počká (další jel až za X hodin). Přestože nás měl v příletové hale někdo čekat, nikdo tam na nás nečekal. Na informacích veliká fronta, telefony bez signálu a bez přístupné wi-fi, nikdo na letišti nám nedokázal poradit, takže jsme už mysleli, že nám loď odjela. Naštěstí se po docela dlouhé chvíli objevil chlapík a my na speedboat nakonec nastoupili. Následovala skoro 2hodinová cesta na náš první ostrov Mathiveri (cestou koukejte kolem, viděli jsme delfíny i létající ryby.
Z těchto tří ostrovů jednoznačně nejméně turistický ostrov, kde jsme zažili nejvíc autentický maledivský život. Ubytování bylo bohužel zklamání, neboť v našem termínu byl penzion z webových stránek obsazen, a tak nám paní Lucie domluvila ubytování hned vedle v Royal Reef Stay. Za stejnou cenu jsme se však dostali do minimálně o kategorii horšího ubytování.
Největší mínus bylo, že za celé 4 dny nám ani jednou neuklidili (kdyby alespoň pozametali písek, vyměnili ručníky nebo doplnili toaletní papír, o který jsme si bohužel museli říkat). V koupelně sotva tekla sprchová hlavice, což je na umytí dlouhých vlasů plných písku a soli potíž, záchodová deska uvolněná, a především opravdu velmi zapáchající voda, což bylo nepříjemné. Jídlo bohužel nebylo o moc lepší, každý den jsme dostali velkou mísu těstovin a rýže jenom s malými obměnami, většinou s tuňákem z plechovky. Večeře pak grilovaná ryba nebo kousky kuřecích stehen. Vždycky jsme byli do syta najezení, ale více než 4 dny bychom na takto málo pestré stravě nechtěli.
Pan domácí se ale moc snažil, osobně nás provedl po ostrově a ochotně odpovídal na naše otázky ohledně maledivského života. Z výletů jsme si vybrali manty, což byl neskutečný zážitek. Pouze my dva, pán z ubytování a tři manty. Sice zde byly trochu plaché a museli jsme za nimi třikrát popojíždět lodí, ale byl to zážitek a jen pro nás. Cestou zpět jsme ještě šnorchlovali kolem útesu. Jako druhý výlet jsme jeli na sunset fishing, což bylo naprosto úžasné! Opravdu pravá romantika 
. Chytili jsme dohromady 4 ryby (z toho dokonce 4 kilového chňapala). V přístavu, přímo před námi, ryby očistili a v ubytování nám je připravili k večeři. Opravdu skvělý zážitek!
Samotný ostrov Mathiveri je palmový ráj. Plno velkých krabů, i malých ráčků a kaloňů. Hned u ostrova je piknik island, kde jsme doplavali z pláže. Jen pozor na proud, který se může v průběhu hodiny trochu změnit, takže plavání zpět nám dalo trošku zabrat. Jediná škoda je, že na ostrově (mimo pláže) je docela nepořádek, odpadky a realita zdejšího života – spalovna odpadu u veřejné pláže, která jede skoro nonstop a jdou zní saze a kouř až na pláž. Rozestavěné penziony u turistické pláže a zchátralé slunečníky. No ostrově byl ovšem naprostý klid, což bylo pro nás ideální.
Z Mathiveri jsme se přesunuli na ostrov Ukulhas. Naprostý opak ostrova Mathiveri. Jedná se o dost turisticky oblíbený ostrov a v krásném hotelu jsme se po předchozím ubytování cítili jako králové. Bližším pohledem jsou sice viditelné známky opotřebování, ale hotel působil jinak moc dobře.
Nejúžasnější byla strava. Snídaně, obědy i večeře byly bufetové stoly a oproti zkušenosti z Mathiveri jsme byli opět v ráji a neskutečně si na všem moc pochutnali. Úžasné rybí pokrmy i samotné ryby, lepší jsme nikdy nejedli a nejenom to.
Musíte tady ovšem počítat s tím, že samotný ostrov i tento hotel je velice oblíben rodinami s velmi malými dětmi a miminky. Takže neustále slyšíte křik, pláč a hluk nejen v restaurační části ale i na chodbách. Takže pokud hledáte klid, tady ho nenajdete. Co se pláže týče, rozhodně byla že všech tří ostrovů nejslabší. Na ostrově skoro nejsou palmy, spíš jiné stromy a keře, takže se na pláži neschováte do stínu. Pláž je dost úzká a nejfotografovanější pláž na cípu ostrova, která je široká, není ideální, neboť tam nenajdete stín a je kolem silný proud vody, ale na natáčení a fotky s dronem paráda.
Ovšem z pláže před hotelem jsme zažili nejúžasnější potápění – korálový útes začíná hned po vstupu do vody. Pro někoho to může být nevýhoda, protože jsou boty do vody nutnost, ale ten podmořský život byl dokonalý. Plno žraloků, želvy, ryby, murény. Nádhera. Tohle jsme na ostatních dvou ostrovech nezažili, takže veliké plus.
Poslední ostrov, který jsme navštívili byl ostrov Thoddoo. Byl ze všech tří ostrovů největší, a proto jsme si každý den v ubytování půjčovali kola (5 dolarů na den), což nám velice usnadňovalo přesuny na pláž a zpět do ubytování, ale také to byl úžasný zážitek.
Ubytování bylo v pořádku, každý den uklizeno. Na snídaně, obědy a večeře jsme chodili do nedaleké restaurace, která patřila penzionu. Přestože jsme zde byli v sezóně, bohužel jsme si nemohli jídlo vybírat, a to ani na snídaních. Ty byly vždy stejné. Obědy byly skvělé, krásně servírované na černých talířích či miskách (vždy k tomu džus z papáji nebo melounu a miska salátu). O to více nás zklamaly večeře, kde nás bohužel jako hosty penzionu hodili na druhou kolej. Každý den to byla hromada suché nesolené rýže a kus kuřecího stehna nebo jedna celá grilovaná ryba. Takže obědy a večeře se absolutně nedaly srovnat a doteď jsme nepochopili, co byla příčina, když ostatním hostům (neubytovaným v penzionu) nosili luxusní, krásné porce stejné jako na oběd.
Ostrov je plný turistů z Ruska. Jiné národnosti jsme potkali opravdu zřídka, a bylo bez šance využít na pláži lehátka, která měli permanentně i přes noc obsazené.
I přes tyto mínusy se nám zde líbilo ze všech tří ostrovů úplně nejvíce. Ostrov je zemědělský, takže jsme každý den sledovali místní obyvatele při práci na polích a cestou na pláž jsme od nich vždy nakoupili spoustu ovoce a kokosových ořechů za úžasné peníze, což byla obrovská výhoda oproti Mathiveri a Ukulhasu. Ostrov se pyšní také dlouhou alejí palem, která je pro fotky jako stvořená. Také tady byl ze všech tří ostrovů nejjemnější písek a nejčistší voda. Opravdu jsme se cítili jako v obrovském tyrkysovém bazénu bez nutnosti bot do vody (na ostrově jsou dvě turistické pláže, ale tu druhou jsme navštívili jen jednou, protože byla menší, byly tam velké vlny a velké kusy korálů na dně). Šnorchlování se s Ukulhasem sice nedalo porovnat, přesto jsme viděli spoustu rybek a želvu.
Z výletů jsme se po nádherném zážitku s mantami na Mathiveri rozhodli, že to chceme zažít ještě jednou. Bohužel na Thoddoo to nebyla žádná romantika ve dvou. Na manty jsme vyjeli brzy ráno a dalších 8 lodí s námi. Všichni naskákali do vody, kde nás div neutopili ve snaze dostat se k mantám co nejblíže. Manty jsou zde asi na turisty zvyklejší, proto se tolik nebály, ale na Mathiveri jsme si to užili rozhodně více. Cestou zpět jsme ale viděli z blízka rodinku delfínů, a to nám zase zvedlo náladu.
Závěrem musíme říct, že jsme si naši svatební cestu moc užili a jsme velmi rádi, že jsme se rozhodli nejít do resortu, ale na lokální ostrovy. Zároveň bylo skvělé rozhodnutí navštívit ne jenom jeden ostrov, ale hned tři, protože každý je jiný a má své různé přednosti.
Veronika a Jaroslav
